Jen dvě poznámky k tomu veledílu:

1. Při koupi s ručením majetkem se zpravidla ručí majetkem, který není můj. Čímpak jsou klasické hypotéky? Takže nevím, co je na tom tak hroznéno. (Mimochodem: Ručím vám za to, že i v GB kupovali především za půjčené peníze.)

2. Když neexistuje trh, neexistuje reálné tržní ocenění. Jedno, zda srovnávací (a prodejem obdobného podniku) či výnosové (jakpak by se určily budoucí tržby, když neexistoval žádný trh)?  Takže: ano prodej byl za účetní cenu. Ano - banky přestíraly, že věří "tržnímu" ocenění znalců, kteří vznikli teprve včera. Jinak by nemohly ještě roky půjčovat.

To veledílo zase tak špatné není. Mouchy by se tam určitě našly, ale nemělo by to tak bez povšimnutí zapadnout.

ad1) Ony ty pohledávky za dlužníky se staly následně dobrým obchodním artiklem.

Banky je pak často přes prostředníky ještě prodaly za 5-10 % nominálu původním dlužníkům, takže z vypůjčených peněz zbylo bohatě nejen na pořízení majetku, splacení závazku i profinancování luxusního života dlužníků na 20 let dopředu.

ad2) Banky byly v podvodech často namočeny samy, protože vrcholový management požadoval často provizi bokem ve výši 5 % při standardním úvěru, u kterého se předpokládalo splácení a 10 % u úvěru, kde se splácení vůbec nepředpokládalo.